Thursday, March 6, 2014

1Q84



Snad více jak rok mi trvalo než jsem našla tu spásnou chvíli, lehla si do postele, rozsvítila lampičku a konečně rozevřela 1Q84. Ani před tím, než jsem dostala první dvě knihy, jsem si žádné informace o novém počinu Murakamiho nevyhledávala, což běžně dělávám, vždy vím, do čeho se právě pouštím. Stačilo mi pouhé jméno autora. Po Kafce na pobřeží a Norském dřevu jsem si snad ani nedokázala představit, že by se mi příběh nelíbil. 
Vlastně ani tehdy, když jsem Murakamiho dostala poprvé do rukou, jsem o něm, o jeho stylu, nevěděla vůbec nic. Možná by bývalo lepší začít právě Norským dřevem, Kafka na pobřeží byl pro mě absolutní literární šok, modernější díla jsem v té době nečetla, prokousávala jsem se povinnou četbou a klasickou literaturou. Nicméně myslím, že už jsem se na blogu stačila zmínit o tom, jak se šok změnil v neuvěřitelný zážitek, jak se kroucení hlavou změnilo v naprosté užívání si každé věty, vše navíc umocněné skladbou Archduke trio od Beethowena, ústřední melodie. Starší Norské dřevo pak bylo poklidnější, nejinak niterné. 
Nechtěla bych díla srovnávat, nedokážu říct, zda 1Q84 bylo lepší či horší. A nechci používat slovo "horší" ve spojitosti s ním, Murakamim. Ihned první kapitola mě neuvěřitelně zaujala, osobnost Aomame, hlavní ženské postavy, které patří polovina kapitol, poznáváme velmi dobře prostřednictvím pasáží o jejím dětsví a dospívání, které jsou pro příběh velmi důležité. Nevím, jestli je to to správné slovo, ale já osobně jsem byla tak dojatá, jak ohromně velký cit si s sebou nosí už dvacet let. Ostatní kapitoly (jak v knize jedna a dva, tak tři) jsou věnované Tengovi, učiteli matematiky. To jsou tedy dva osamělí lidé, kteří se dostanou do roku 1Q84, každý jiný způsobem. Na knize je opět krásná ta niternost, velmi velmi hluboké city a dokonale jiný, zvláštní svět. Já se nemohla odtrhnout, avšak potom, co se mi zdálo o tom, jak můj život je ovládán Little people a po probuzení jsem si to dál myslela, knihu jsem musela alespoň na chvíli odložit. Včera jsem dočetla poslední stránky Knihy třetí. Mrzí mě dvě věci. To, že už nebudu trávit večery s Aomame a Tengem a to, že věci, které mě zvlášť zajímaly, nebyly vysvětleny, což v žádném případě autorovi nezazlívám, jen, no však chápete. 

Wednesday, February 12, 2014


Blog by si nikdy snad ani na sekundu nepomyslel, že by jeho hlavní stranu okupovala právě herečka Amy Adams. Snad jen kdyby jeho hlavní náplní bylo jídlo, vaření, tak by se možná zmínil o nadšené blogerce Julii, ale že její představitelku rovnou zařadí do sekce módní inspirace, to je překvapení nejen pro něj nýbrž i pro mě, protože pro mě se rázem stala inspirací roku. Ne ona, její role Sydney ve filmu American Hustle, fimu, který mě ani tak nezaujal příběhem, ale právě jí. 
Její kostýmy mě fascinují. Jsou úplným ztělesněním toho, co se mi na samotné módě a oblečení líbí. Líbí se mi detaily, styl, to jakým způsobem věci nosí. Určitě jste zpozorovali, že já sama miluju kousky, které zdůrazní všechny ženské přednosti, oblečení, které je jednoduché, ale zároveň promyšlené, žena se pak líbí nejen sama sobě, ale i okolí, což ji dodává tolik potřebnou sebedůvěru.
Na první pohled si zcela jistě všimnete hlubokých výstřihů. Nemusíme nosit až tak hluboké, stačí si pořídit trochu hlubší véčkový výstřih než je pro nás obvyklé. Výborné jsou příjemné body, které lichotí  postavě, vytváří krásná ramena a skvělý dekolt. Dalším bodem, který bych vyzdvihla je zdůrazněný pás. Sama vím, jakou službu může udělat jednoduchý hnědý opasek z Háemka. Každé květinové šaty s ním přepásané se stanou dokonalými. Také si všimněte doplňků, nic přeplácaného, jen vkusné zlaté detaily (a krásná Gucci Bamboo bag), stejně jako líčení, jednoduché, snadné (o na první pohled nevýrazných rtěnkách jsem mluvila).
Mimojiné si díky Sydney odnáším následující : 1) vlnité vlasy - měla bych si uvědomit, že těch pár minut v koupelně navíc za podobný výsledek stojí ; 2) podpatky - trocha trápení ze začátku za to stojí dvojnásob ; 3) tyrkysová - i když mám vlasy hnědé, mám pocit, že by pořížení šatů této barvy nemuselo být marné.



Sunday, February 9, 2014

Rtěnka, krém a parfém


Snad bych měla rovnou začít. Důvod? Je jich spousta. Neměla bych vycházet ze cviku. To zaprvé. Přece jen, slohy mě nikdo psát nenutí, je důležité si udržet rytmus psaní, a to nejen pomocí diářových žblebtů.  Snad na Vás nebudu působit jako nevyrovnaná osoba, ale - období předešlé je pryč. Jeho stručně definovaný obsah jsem smazala. Zadruhé. Další věcí, poslední vyřknutou, proč opět zasedávám ke stolu, otvírám blogger, je fakt, že se mi začalo stýskat. Celý ten proces, všechno to, co jsem dělala po (téměř) 4 roky (počítám-li jen ROCKDRESS) ,vše to, s čím si spojuji blogování, mi chybělo. 

Blog býval vždy velmi spjat s módou. Nebylo to však téma jediné a do budoucna bych si přála, aby se témata ještě více rozšířila a byla různorodá. Nechtěla bych, aby čtenáři čekali pouze a jen na outfit posty, zbytek ignorovali. Vím, že je to především má práce, ale na druhé straně musí být také vůbec ochota toto přijmout. Zpětná vazba je pro mě důležitá. 

...

Teď už bych měla opravdu začít. Mám pro Vás 3 produkty, které mi v poslední době pomáhájí s vytvářením kladného úsudku o sobě samé. Jsou jimi :

1. Hydratační krém Clarins. (Créme Eclat du Jour). Miluju ho! Krásně se vstřebává, voní, pleť mám hezčí, používám ho každý den pod makeup. A i když je o trochu hutnější, působí na tváři lehce. Od Clarins chci určitě víc výrobků. Také doporučuji hydratační krém od Sephory (bílo-černo-růžový, 50 ml za 450 Kč)
2. Rtěnka Rouge Dior (odstín Swan). Nejraději nosím matné na první pohled nevýrazné rtěnky vždy zbarvené do růžova. Přesně taková je i tato rtěnka. Odstín mi skvěle sedí, krásně podtrhne přirozenou barvu rtů. Perfektní pro ty, kdo rády přirozené líčení. Navíc úplně neuvěřitelně voní. Střídám jí s dostupnější rtěnkou od Maybelline, která mi také moc vyhovuje (a není mi líto, když přistane na skleničce nebo na příteli). 
3. Toaletní voda Cacharel Scarlett. Nedlouho po ódách pěných na Candy od Prady jsem si s velkým sebezapřením musela přiznat, že tentokrát jsem sáhla po něčem, po čem jsem sáhnout nikdy neměla. Candy sice voněla, ale po styku s mojí kůží vonět přestala. Namlouvala jsem si, že je to jen můj dojem. Mylný dojem. Nicméně potom, co mi to potvrdila i maminka, jsem se na Pradu velmi rozlobila a začlo nové hledání. A při onom hledání jsem stále nenacházela tu pravou. K Burberry jsem se vrátit nechtěla. Až jednou jsem potkala Scarlett. Jednou jsme se už potkaly. Před lety. Chtěla jsem si být jistá, že nenastane opětovné zklamání, jaké se dostavilo u Prady, snad čtyřikrát jsem ji musela zkusit. Až jsem s ní nakonec k pokladně dokráčela. A tak byl vyřešen ten nejzanedbatelnější problém lidstva. 

Monday, December 2, 2013

Prosinec

Vánoce, blížící se zkouškové, kterého se děsím víc než čehokoli jiného, a snaha o skloubení. Aktuální stav. Asi jsem se už mockrát přiznala, že většího nerváka, pesimistu (co se vlastních dovedností u zkoušek týče), by jste ve svém okolí asi těžko hledali. Mohlo by na to být leccos pozitivního, avšak jediná věc, která přichází v úvahu, hubnutí během zkouškového, je u mě těžko realizovatelná. Řadím se k typu druhému, a sice "přívaly cukru" nadevše. Kdyby bylo jen toho cukru. 
Právě jsem si zapsala termíny nervových kolapsů, sice tak, jak jsem doopravdy chtěla, i přesto to však stále nevypadá příznivě. Kdyby alespoň příznivě, o mírumilovnosti nemluvím. 
Vlastně si ani nechci připouštět, že budou Vánoce, kdybych si to totiž dostatečně uvědomovala, jediné, co bych v následujících dnech dělala by bylo značně, jak by kdosi řekl, neproduktivní. 
Navíc Ledeckého Ryba Rybě jsem slyšela jen jednou, zatím, a to půlku! Hezkých pár let, kdykoli slyším ten houslový part, rázem se ze mě stane osoba, která si jde do Starbucksu vypít latté jen, aby slyšela další a další koledy. 
A nemusela myslet na produktivnost a její zvýšení. Dnem i nocí, z čehož nemůžu už snad dva týdny v kuse usnout. Před chvíli mi maminka dala do okna svítícího Santu, takový ten , jak leze na žebříku a má na zádech batoh. Proklínejte spíš můj vkus, sama jsem si ho vyžádala, mám pocit, že tak líp usnu. Budu-li myslet na Santův batoh a ne na kolik-času-ti-ty-lemro-zbývá.
A dárky, skoro žádné ještě nemám. Miluju jejich nakupování. V tom pravém vánočním shonu. A mám radost, že i přestože můj bratr přestal definitivně věřit na Ježíška, tak trochu v něm leccos pořád zůstalo a tak, no však si to pamatujete, zvonek, schovávání, vše bude stále aktuální. 
Sama bych chtěla nějaký růžový věci, třeba notýsek (škoda, že růžovej Moleskine nemá tu hezkou růžovou.. ale i červenej beru, ty víš kdo! denní, velikost alá A5!), ponožky, čistící gel Clarins, poukaz na Asos.. Ne, nebudu pokračovat dál, zavání to nahrazováním si dopisů Ježíškovi. No, přeji krásné prosincové dny.



Wednesday, October 16, 2013

O mašli a šatech

Vážně se musím naučit vařit. Měla bych vlastně říct, naučit se být trpělivá u vaření, nebo snad naučit se nelibovat si tolik ve vysedávání po restauracích/bistrech/kavárnách. Mimochodem místo, kde byste mě nalezli nejčastěji, u otevřeného sešitu jakožto dekorace a u porce jídla, která bývá dosti velká na to, aby se následující hodinu nemuselo dít nic jiného. Právě myslím na to, kam půjdu příště. I když, snad tolik času tam netrávím. 
Včera jsem jsem navštívila HM home, nakonec se mi to přece jen nezdálo! Tedy četla jsem o tom na jednom blogu, nebyla jsem si do té doby jistá, jestli jsem ten nápis "H&m home" viděla ve snu, nebo oprvadu na dveřích Háemka Na Příkopech. Odcházela jsem s prázdnou, nikdy jsem nebyla ve fázi, že bych se nadchla pro bulánek tak, abych mu dala přednost před oblečením/jídlem (proboha). Odcházela jsem, sešla schody, přibližovala se k východu a ejhle, mašle. Mašlovité období mělo skončit přece už dávno! Ale pravda je, že jsem si ho na gymplu moc neužila. (tamní tupost) A tak v ruce svírám nejnádhernější růžovou mašli do vlasů. Je velká, výrazná a mám pocit, že poté, co jsem si jí nasadila, počet mých úsměvů za minutu se rapidně zvýšil.
Poslední věc, potřebuju šaty. Troje. Byly by to jedny na řekněme ono běžné nošení (sehnu se a je to ok, najím se a je to ok), druhé pro onu vážnou polohu (byla jsem pokořena, vážně postrádám myškovský model), a aby došlo k vyvážení, tak nějaké (ty, co máme tak rády, že?), ve kterých stojí za to stát s vyšpuleným zadkem.

(má oblíbená)


Saturday, October 12, 2013

Nikdy už je nesundám !


Vero Moda parka / HM skirt / River Island top / Zara bag / Zara necklace / Baťa shoes

Snad už bych jen nosila parku a k ní tyhle kožené boty. No vážně, před měsícem to bylo sice něco nepředstavitelného, ale však víte, časy se mění, lidé se mění, nálada se mění a nejinak roční období, které se dnes v celé své kráse ukázalo. Ač pršelo, fotky jsou rozmazané, lehce jsem si zaklela (omlouvám se..), tak to vlastně bylo doopravdy pěkné počasí. 

Sunday, October 6, 2013

Překvapivé



Měla bych si vážně sepisovat, co jsem Vám to vlastně chtěla říct, respektive jednotlivé body, o kterých je dobré se zmínit. Usednu ke klávesnici, dám ruku pod bradu a koukám. Zírám do monitoru a přemýšlím. Chtěla jsem se rozepsat o tom, proč se na obrázku číslo jedna nepyšní nově zakoupené černé balerínky ze Zary, ani nové krásné lodičky z Asosu. Ale tyhle na první pohled pánské (!), pohodlné (!), teplé (!), kotníčkové (!) boty. Asi stárnu, asi moudřím, možná obojí, nicméně, vsázela bych spíše na tu tezi první, neboť jiné události mě o ní nutí velmi silně pochybovat. Po těch létech proběhaných v balerínkách v mrazech takových, že i kolemjdoucí mi nezírali na nic jiného než na boty a přitom si ťukali na své zmrzlé čelo, si začínám uvědomovat, och, jak já pitomá to byla. 

Abych si jen nevyčítala cosi, co už se jen těžce dá změnit, představím ony velmi rozumné boty. Koupila jsem je u Bati, kde jsem už pár let nové páry nepořizovala. Stejně jako já před třemi dny si jistojistě myslíte, že nemají v mém botníku, co dělat, ani omylem! Také jsem velmi hlasitě při jejich koupi uvtrzovala sebe a mou mamču v tom, že v kabelce rozhodně budu nosit boty na přezouvání, ona hlavně štastná (po hodinách strávených před urologií), že konečně budu mít nějaké, jak jim to říká, funkční, jen přikyvovala.

Nakonec jsem tyhle ošklivá kačátka na milost vzala, po odchodu jsem dokonce začala přemýšlet o outfitech, skvělé budou i k neformálním sukním, usoudila jsem a byla spokojená.

Sunday, September 29, 2013

Rozepisování se o krému


Za těma fotkama se v mnohých případech skrývá o tolik víc, než je možná patrné. Pomyslela jsem si (a uznejte, vcelku vkusně zformulovala), prohlížeje si svůj blog. A v tomto článku nejinak! Asi se neumím dostatečně rozepsat o krému, vlastně ano umím, ale to jen kvůli mé zálibě ve velmi neobvyklých přídavných jménách, vedlejších větách a archaickém jazyku. A tak byste si po chvilince uvědomily, že nečtete duchaplnout recenzi o krému, nýbrž jakýsi sled asociativně řazených vět, které spolu zápasí o to, která z nich bude ve výsledku tahoun celé recenze, rozuměje, ta nejpodivnější to bývá. 

Sunday, September 22, 2013

Plno věcí ve skříni jentak leží

Někdy mě mrzí, že plno věcí neunosím, vlastně unosím vždy ty téměř nové kousky, které vím, že mi sluší, zároveň jsou pohodlné, aktuálně je mohu mít k černým punčochám, jsou tak akorát sexy, ne usedlé, ale ani ne vyzývavé a už vůbec ne extravagantní, či příliš nápadné. Mluvím o vděčných kouskách, jenž můžete prát stále dokola a stále vás neomrzí, nebo možná ano, avšak pro vás jsou jakousi jistotou. Jsou dny, kdy nálada nebo chtíč někoho ohromit, jsou tak nepodstatné. Osobně mívám i takové chvíle, kdy dojít do koupelny, nanést makeup, zapudrovat a tak dále, jsou tak vyčerpávající úkony, že už jen při pomyšlení na to mi ztěžknou nohy a jsem ráda, když si alespoň učešu vlasy (chválabohu dlouhým vlasům a gumičkám). Ono velmi pohodlné starání se o sebe jsem nyní ráda praktikovala o celé prázdniny, o školu pak nastane obrat o celých sto osmdesát stupňů, vstávání v pět hodin ráno kvůli mytí a  foukání vlasů se nejeví jako velký problém, jen mě trochu zlobí, že většinou celý makeup poté nechám obtisknutý na okýnku v autobuse a než dojedu na práva, zvlášt v zimě, celý můj nos zčervená a zůstane červeným po celou první přednášku. Měla bych se pomalinku přesunout k tomu, o čem jsem s vámi původně chtěla mluvit. Oblečení, ono ležící ve skříni. Většinou mnohokrát skvělejší než to, co nosíme do utahání. Dned při pohledu do mé skříně jsem zjistila, že být někým jiným, snad bych si i záviděla! Ne snad kvůli nějakým exkluzivním kouskům plných zvučných jmen, to opravdu ne, ale vlastním několik perfektních topů, krásných, odvážných, které si mnohokrát zkusím před zrcadlem, ale na to, abych si je vzala ven, nikdy nemám dostatečně jakousi ukazovací  náladu. Mám skvělé tmavěmodré body z Asosu, fantastický krémový wrap top, kvůli němuž pokaždé stojím v Lindexu u oněch pomůcek, co se hrudníku týče, zejména izolepa pro velmi otevřené, hůře rozevláté, věci je mým častým objektem zájmu, který se však nikdy nepromění na objekt nákupu. Proč? 
Trochu si vyčítám fakt, že pohodlnost by neměla patřit do mého slovníku, ani šatníku. Teď nemluvím o bavlněných teplákách, spíše jak o té nežádoucí charakterové vlastnosti, která se neozývá u pokladen, ani při zadávání PINU, ale doma. V pohodlí domova. A to je špatně, moc špatně. Přece pocit být dokonale oblečená, je mocný, silný a stojí pro něj projednou opustit naší komfortní zónu. 

Tuesday, September 17, 2013

V hlavní roli TrenchCoat



Zara trenchcoat / Zara bag / Vagabond flats

Však už jsem o něm povídala dost. Je skvělý, ano, úžasný, nejinak, univerzální. Cítím se v něm krásně, elegentně, více respektuhodně. V jedné chvíli jsem ho ale skutečně neocenila! Procházeli jsme po zabahěném vinobraní, já svírala kelímek s vínem, byla jsem odhodlaná jeho obsah přetrpět, ale jak já se bála, že si nadobro ten kabát zničím! Tak jsem záviděla nositelům všudepřítomných šusťákovek. Ve finále mi ho jako jediný polil přítel. Ale zevnitř, tak jsem si odpustila hysterickou scénu. Na závěr přežil i jezení kebapu, poněkud v předklonu teda. Příště ho nechám doma. 
 Včera večer ze mě opadl takový stres, a sice zápis! Na facebook jsem již psala, jak dopadl. Výborně! Děkuji Bože, děkuji. Přece jen nemám konstantně smůlu. Jaká dobrá zpráva. Hezký večer !

Friday, September 13, 2013

Michael Kors Spring 2014 Ready-To-Wear



Naposledy jsem byla  nadšena podzimní kolekcí Burberry. Právě teď je pro mě na prvním místě jarní kolekce od Michaela Korse. Je naprosto úžasná. Líbí se mi jak jednotlivé kousky, tak i celé pojetí kolekce, styl, outfity. Naprosto zbožňuju šaty, a jakkoli to zní hrozně, tak čím jsem starší, objevuju kouzlo midi délek, a to jak u šatů, tak u sukní. Zejména rozevláté s jemným vzorem, ty jsou úžasné, zjemní celkový dojem ženy, udělají krásnou siluetu, zvýrazní to, co chceme, zakryjí to co mají. Líbí se mi i nádech pánského stylu, sama teď nedám dopustit na klasické mokasíny, na jaře k nim určitě přidám své pánské béžové kalhoty ze Zary. Jedna věc mě překvapila, a sice hnědá barva, sice ji už dlouho miluju na opaskách, kabelkách a botách, ale po téhle show toužím mít na sobě krásné hnědé šaty. Podívejte se na celou kolekci na style.com, každý look tam stojí za zhlédnutí. 

Wednesday, September 11, 2013

Příhoda



HM sweater / HM skirt / DKNY watch / Zara bag / Bershka flats

Monday, September 9, 2013

Květované šaty



Topshop dress / Zara flats / Zara bag / DKNY watch

Fotky jsou tentokrát trochu jiné, za objektivem stála projednou má kamarádka-fotografka, ta, se kterou jsem si také poprvé dala bájnou makronku (proklínám ten den). Nezvyk po těch čtyřech letech, kdy na velmi trpělivého přítele nebo nejinak trpělivou maminku křičítu, ať to zkusí na AV. Příjemná změna.

Sunday, September 8, 2013

Moje oblíbené kousky



HM trend top / HM skirt / Zara blazer / Zara bag / Bershka flats / DKNY watch

Poslední dny trávím na kurzu němčiny, navštívila jsem také fakultu, neboť během celého minulého roku jsem velmi ignorovala termíny na zápis známek do indexu a snažím se zjistit, kdy budou další termíny. Také mi začíná být lehce úzko, vzpomenu-li si na fakt, že už šestnáctého mě čeká večer, ten hrozný večer, který nejspíše opět probrečíme s kamarádkou-spolužačkou na telefonu, a sice zapisování předmětů pro příští školní rok. Nikdy tak hlasitě nenadávám, to mi věřte, jen občas, v tomhle případě jsem i velmi agresivní. Vlastně, začínám se chovat velmi rezignovaně, co se toho týče, měla bych.
Na říjen se ale dost těším, přece jen, poslední tři měsíce chodím více nenamalovaná než namalovaná, proto jsem ráda, že už začně období namalovanosti, a tak. Snad jen, mohlo by být dlouho teplo. 

Friday, September 6, 2013

Podzimní inspirace


Hlavní roli v mém podzimním šatníku budou hrát sukně, jednoduché černé topy (ten se spadlými rameny z Asosu a  černý na úzká ramínka z H&M), jednoduché dobře padnoucí šaty, tmavěmodrá, černá, béžová a červená (vínová) barva a můj dokonalý béžový trenčkot. Spolu s mými hnědými mokasíny a klasickými balerínami. Z každé jednotlivé fotky je cítit neuvěřitelná ženskost, která pro mě bude nejdůležitější inspirací, stejně jakoby byla v létě, na jaře.. 

Sunday, August 25, 2013

Zlatavé poklady z Anglie



Věděla jsem, že zaútočím na trenčkot. Věděla jsem to. Původně měl být cílem ale jeden takový krásný z Manga. Dnes jsem kolem něho procházela, v Praze. Tařka bez povšimnutí. Snad se neurazí, stalo se z něj ošklivé kačátko. Chudavé příbuzné. I když, nebyl špatný, já vím, ale v brigthonské Zaře jsem spatřila zlatavý poklad, který zanedlouho měl být můj. A také je. Chodím se na něj dívat, tak moc se s ním těším na práva. Myslím, že s ním vytvořím legendární dvojku. I když o své legendárnosti přesvědčím krom sebe maximálně mého přítele. 

Friday, August 23, 2013

Prada Candy



Po pěti letech nastala změna. Vyměnila jsem mou Buberry Brit. Celých pět let se mnou strávila. Měla jsem k ní zvláštní vztah, umocněný vzpomínkami a důležitými okamžiky. Poslední rok jsem ale měla stále pocit, že už se mi přestává líbit, že už mě k ní nic nepojí. Tak jsem pomalu hledala jinou, která ji neměla jen nahradit, ale dokonce převýšit. Hledala jsem dlouho, málokterý parfém se mi líbí, spíš skoro žádný, pokaždé mi něco na něm vadilo. Candy jsem vyzkoušela už dávno, tenkrát se mi snad ani nelíbila. Ale poslední návštěvy parfumerií jsem zamířila vždy k ní. A pak rozhodla cesta trajektem z Francie do Anglie. Byla jsem si poprvé stoprocentně jistá, že je to ona. Navíc má ten nejkrásnější flakon, je jako klenot. A jemu se líbí. 

Thursday, August 22, 2013

Můj milovaný Brighton


Brigthon

Od dvanácti jsem létávala každý rok do Anglie. Sama a letadlem. Tentokrát to bylo s rodinou a autem. Ač jsem přišla o tu emocemi naplněnou chvíli, která mě vždy málem rozbrečí, a sice závěrečné tleskání na palubě, měla bych říct, že jsem vlastně ráda, že jednou jedinkrát a sice teď jsem se projela autem. A dvakrát trajektem. Zase jsem se přesvědčila, že cestování lodí není až tak vhodný typ cestování pro mě. Po celou cestu jsem měla pocit, že v hlavě mi tlí šutr velikosti tenisáku a ten se přesouvá ze strany na stranu podle toho, jak se trajekt kymácí. 

První noc jsme spali v Antverpách, krásné to město. Mnohým Čechům by se zde probouzely k životu jejich xenofobní buňky. Další den jsem už jen nemohla uvěřit, že jsem zpátky. Zpátky na místě, kde jsem prožila jeden z mých nejlepších měsíců života. Brighton. Možná si ještě pamatujete těch pár postů odtud. Ty dva dny jsem si užila. Moc. Pláž, Pier, město, obchody, Pret A Manger, olalá fish and chips (That's the amazing thing about going on vacation: it's a get-out-of-jail-free card when it comes to calories. Like money in airports. It's not real money, just like they're not real calories.). Jsem mnohdy velmi tradiční. 

Monday, August 12, 2013

Před jahodama a ještě blíž


Boohoo dress / Zara bag / Vagabond shoes

Úplně jednoduše. Tmavěmodře. Jak to mám ráda. Připadalo mi, že jsem v Praze nebyla snad sto let. Být tam od října dennodenně Vás přiměje to město mít rád. I když u někoho naopak. A vážně mi chybí škola. Ani ne tak učení, rovněž doufám, že ani nejsem skrytý stresoholik (i když.. pravda, po zkouškovém o prázdniny si přijdu lehce nevyužitá), ale mám ráda ten pocit, když projdu těmi dveřmi, koupím si velkej čaj v kelímku, sednu si do lavice, pozdravím Ivetku, zanadáváme si na úděl žen ve společnosti, něco si zapíšeme, něco ne (za to ne viníme neschopnost ústního projevu některých vyučujích, i když, zcela upřímně,  obě víme, že my dvě jsme byly schopny stěží něco kváknout a většinu času určeného pro přednes bychom si upravovaly vlasy) a tak.