Dnešek byl zčásti ve znamení velice působivého čtení, co se týče blogování. Zejména našeho, českého. Zdá se mi to, nebo my jako národ, hodnotící sebe sama jako národ módních ignorantů, bereme právě své (spíše nejen své) virtuální působení nejvážněji? Jako první jsem si dnes přečetla konečně (pro někoho) spásnou reakci na komentáře anonymních snaživek, které mají aktuálně na předním místě svého opravdu duchaplného žebříčku priorit zadupat Sandru Leopardovou. Říkám k tomu jedno, a to, zaprvé (dobře, řeknu toho víc) chudák holka, zadruhé doufám v její naprostý nadhled, který použije k tomu, aby se tomu všemu jen a jen zasmála. Podle mě je to úplně bezpředmětný, nesmyslný tlak na její osobu. (Haha, doufám, že v tom nějaké chytrolíny nebudou hledat mou snahu Sandře se zavděčit (proboha).. věřte mi, v matice teď probíráme pravděpodobnost.. takže ehm.. jaká je pravděpodobnost, že při mé průměrné návštěvnosti čítající 100 lidí za den, navštíví tento malý bezvýznamný (:D) blog právě naše kultovní Sandra...? Ale co se já mým do toho vlastně do toho, co angažovat. Dyť ani ty Levisky do pasu nemam. Sakra. Takže raz, dva, tři. Vraťte se do světa, kde vysněným místem byl Disneyland (ok, Maledivy taky počítám) a ne HM showroom. (Ano, samozřejmě, má ironie má původ v mé nikdy nekončící závisti;)
Uf, vím, nemá to hlavu ani patu, ale tak je to můj blog:)