style.com
Co kromě přetrhaných nervů, těžkých knížek, popsaných sešitů, čokolád Milka, vyplněných přihlášek, přošvihlých přihášek, stovek poslání některých neštastníků do oněch částí, které mají nepatrnou, přesto důležitou zmínku v předmětu nazývaném biologie? Hm. Přece maturitní ples. I když ten můj je v ohrožení, z důvodu možného vzájemného pokousání ze strany mých tolerantních, milých a mírumilovných spolužáků, jejichž podmínkou k štastnému životu se zdá být prosazení jejich vlastního názoru, co se týče velmi zásadní informace, a sice barvy kusu látky, na niž se jistojistě mají v plánu celý život dívat, zahlceni vzpomínky, pýchou a zadostiučením.
Pro mě maturitní ples znamená jen jedno (nebavme se o alkoholu), a to.. výběr plesových šatů, oněch zásadních šatů, jejichž podobu mám promyšlenou od té doby, co jsem se dozvěděla, že i já vlastně budu skládat tu kultovní zkoušku dospělosti. Nutno uznat, že jejich vysněná podoba se v průběhu věků měnila spolu s mou osobností, povahou, proporcemi, náladou.
V období kdy můj šatník se rovnal pánskému šatníku, vysněnou garderobou byly dlouhé šaty s dlouhými rukávy, samozřejmě černé, v období "čím šílenější, tím lepší" byla tím vysněným kusem ta nejextravagantnější róba od McQueena.
A dnes? Račte se podívat na mou inspiraci, kterou jsem našla u pánů Oscara de La Renty, Valentina, Jasona Wu, Elie Saab (pána netuším, jak skloňovat) atd. Pro lepší přehled o mém aktuálním rozpoložení, jsem u svých favoritů umístila srdíčka. A kam byste svá srdce daly vy?
