.. ano. Toť můj bohulibý stav. Ne. Nezoufejme, zvedněme hlavu. Ne. Rady filozofického rázu přestávají zabírat. Věřme v růžovější zítřky, minimálně v ony, během nichž nepociťujeme ono "padá na nás skálá, neničí nám pouze záda".
...
Po dnešním, čekaně vyčerpávajícím, vysávajícím veškerou energii, jež ještě nadějně v množství několika kapek zbývala po neméně přenáročném roku, neurvalém jazykovém boji nabírám druhý dech, zatínám zuby, pěsti, vypadám drsně, přivírám oči, čechrám vlasy, vyhrnuji rukávy a vyrážím opětovně do boje, jenž má už, doufám, předem daného vítěze. Dodávám, k vítězství postačí i, prosím, tohle mě nenuťe opakovat, lehce čelosvrašťující číslo šest, majíc zákaz okupovat moji přechytralou mysl.
...
Dodávám podruhé, tomu, kdo pochopil předchozí asociativní spoušť, tleskám, nicméně, na obranu znovu podotýkám, ach ty jazyky.
...
Na fotkách znázorněn můj na druhou kolej (no.. i když) odstrčený módní život. Avšak, dere se na výsluní, neblahé tušení, představa vpuštění onoho světa bez výčitek.
komentáře hledejte
ZDE (instagram)